inspirace

První impuls, nápad, inspirace, chcete-li.

Inspirace jako výron potenciálu, náhlý vhled na to, co by mohlo být. To, co je dosud uchováno v nekonečnu, v zásvětí náhle prosvitne do světa projeveného. Pohled přez hranici,  z místa kde náš svět teprve začíná nybívat formy.

Inspirace se připisuje věcem vnějším, ale oni jsou jen nevědomými symboly tohoto světa, které člověku zjevují potenciál dosud nenarozeného dítětě.

Jakmile tvůrce jednou postřehne tento vhled, může začít odvíjet řetěz kroků jimiž postupně ztvárňuje a formuje dílo, aniž by dopředu znal konečný výsledek. Je opháněn pouze touhou kladení kroků.

Pokrýt plochu barvou

Není důležitá technika, podklad, barevnost. Jediné důležité je kladení kroků. Pokrýt plochu barvou. Štětcem, nebo špachtlí. Nechat být nějaký čas, pak přidat další vrstvu.


Mark Rothko

Volná tvorba. Cosi, co se zdá, že nic konkrétního nezobrazuje. Cosi, na co není možné pohlédnout příběhově. Cosi, co znemožňuje svézt náš pohled do příběhového vnímání světa. Cosi, co se popisuje, že na obraz máme pohlížet „za“. Co je za ním. Přehlédnout naší zkušenost a nechat obraz k sobě přistoupit. Prvoplánový vjem je past, zámek, který nás uzamkne a neumožní nám uvidět to podstatné. Takovýto „abstraktní“ obraz pomáhá uvidět to podstatné, protože TO zjevné vůbec nenabízí. Podněcuje fantazii člověka, nekrade ji. Příliš doslovné vyjádření může předkládat pouze jednu možnou interpretaci a ochuzuje nás o naši vlastní. Potom je velmi těžké a možná nemožné tu svou na dané téma probudit a rozlišit. Tak je mocné doslovné vyjadřování autorů. Mnohem zrádnější dopad je však na lidskou duši. Takovéto monstrózní zobrazování, které nás okrádá o naše fantazie má za následek odtrhávání člověka od sebe samého. Při fantazii jsme ve spojení se sebou samými s vlastními hloubkami, avšak vnější zobrazování nás ochuzuje o tento kontakt a odtrhává nás od sebe samých. Nastupují pocity samoty, opuštěnosti, zmatenosti a tak hledáme více a více vnějších podnětů abychom tyto pocity zašlapali.

Naopak při rozvíjení fantazie nás naplňuje nadšení, radost, pocit blízkosti, pocit, že obraz je můj, je mi blízký, rozumím mu, vidím v něm obrazy. Je to pocit blízkosti se sebou samými. Fantazie v nás samozřejmě dokážou probudit i démony

Okna

Tyto tvary okna skutečně evokují. Rothka přitahovala slepá zazděná okna historických fasád. Okno nabízí průhled skrz jinak neproniknutelnou zeď. Rothkovi obrazy nabízí průhled skrz neproniknutelnou zeď. Nezbytností pozorovatele je, ale vzdát se příběhového vnímání světa. Nepříběhové vnímání světa bylo asi důvodem, proč ho právě zazděná okna inspirovala. Skutečné okno ruší pohled do vlastního nitra pohledem do projeveného reálného světa.

Podobně se vyjadřuje i Exupéry. Létám do pouště a objevuji království v sobě. Nebo podobné budhistické vyznání. Nemusím opustit svojí chatrč, abych poznal svět. Vnější svět nás snadno zláká a svede od sebe samých a tím nás zbavuje kontaktu. Přichází samota, opuštění, zmatení, frustrace, ztracení deprese. Honba za fyzickými požitky, Útěk od bolesti. Návrat k sobě je útrpný.


Figura

Klasická figurální kresba, jako základ všeho.


kvaš, karton 30/40cm

Nezasahovat

Ponechání na obrazu, aby se sám vytvořil. Jen s minimálními zásahy. Tento přístup je patrný i u jiných sérií. Rozpívání, slévání, ztékání a přelévání barev.

 


Přímý otisk věcí

Přímý otisk věcí, jak promlouvají, co vyzařují, odkud přichází. Věci vždy přichází, jsou někde zakotvené svojí podstatou tam, odkud duše přichází.


Čtyři červené obrazy

Čtyři červené obrazy jsou vlastně čtyři stádia zrodu. Stádia, která mohla být pohlcena jediným plátnem, ale zůstala zakonzervována. Důvod byl velmi jednoduchý, bratr chtěl čtyři obrazy. Plátna zachycují řemeslný postup. Seznamování s barvou, štětcem a špachtlí i tématem portrétu dívky. Zachycují získávání citu pro tvorbu. Zajímavý je ten ze zadu, který vznikal jako poslední. Přestože nezachycuje obličej, má výraz i náladu.