Přístup k výtvarné tvorbě

Umění jako pohyb na hraně. Na hraně projeveného a neprojeveného světa. Na prahu nicoty a nekonečna.

Tvorba jako postupné kladení kroků, bez velkých myšlenek, ideí, záměrů. Tak jako oráč kráčí za svým pluhem, stejně tak malíř kráčí za svým štětcem, špachtlí, čímkoli co po sobě zanechává stopu. Krok za krokem, tah za tahem přichází obraz na svět. Malíř je prvním divákem. Prvním udiveným ze zrození nového díla.

Umění jako způsob, nikoliv obor.

Technika

Cokoli co po sobě zanechává stopu, otisk, skvrnu. Cokoliv se otiskne v hmotě.

Svědek kroků

Dílo vzniká postupným kladením kroků-tahů-otisků. Jeden krok inspiruje další krok a další a další. Limitem je pouze počátek a nakone ani ten ne.

Kladení jednotlivých kroků je rezonance s tímto světem, být se sebou samým. Opak samoty, zmatenosti i opuštěnosti.

Přestože se zdá, že cíle existují, kroky a cesty nás vedou jinam. Cestou, která je dopředu nepředstavitelná a to co na ní vzniká je dílem kroků, nikoliv ambicí. Takové dílo je živé samo o sobě, neokouká se, nevyjde z módy, nezevšední. Člověk jej nevytvořil, asi tak jako nevytvořil dítě.

Řetězení

Řetězení kroků. Z toho vyplývá, že kroky jsou na sebe navázané, že by jeden bez druhého nevznikly a dílo by nedrželo pohromadě. Právě takovéto řetězení kroků dává dílu-věcem jejich pevnost. Jinak nevznikal ani tento text.

 

Být = spotřebovávat svět. Asi, jako mlýn spotřebovává vodu potoka, na kterém stojí na otáčení svého kola.